Recenze knih 1 - 4, Jemnohmotná těla člověka: současný pohled.

RECENZE

na cyklus monografií kandidáta pedagogických věd, docenta anatomie, lékaře-eniopsychologa, magistra psychotroniky a biomagnetologie, Národního léčitele Ukrajiny

Anatolije Vasiľčuka

Funkční anatomie jemnohmotných těl člověka.

Lviv: Kameňar, 2003. – 416s.

Funkční anatomie čaker.

Lviv: Kameňar, 2003. – 209s.

Funkční anatomie informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl člověka.

Lviv: Kameňar., 2003. – 377s.

Atlas funkční anatomie jemnohmotných těl člověka.

Lviv: Kameňar, 2004 – 648s.

Poslední léta jsou přelomnou etapou v rozvoji vědy a nyní ve vědeckých kruzích probíhá poměrně rychlé prozkoumávání a přehodnocování představ o chápání nás obklopujícího světa, samotného člověka. Lidstvo se vrací ke vnímáni světa v jeho jednotě, nedělitelností fyzického a jemného světa, k chápání jemného, duchovního světa člověka, uvědomovaní jeho významu pro člověka a společnost.

Bez přehodnocení koncepce podstaty člověka, nových přístupu k chápání jeho podstaty jako aktivní jednotky, součásti Vesmíru, složitého bioenergoinformačního systému nebudeme schopni zformovat světonázor nové epochy XXX. tisíciletí, ve kterém prioritní pozice zaujmou duchovní dominanty.

Současná věda postupně mění své paradigma, především z hlediska složení světa. Většina vědců se přiklání k závěru, že celý Vesmír je postaven podle holografického principu. Základ holografické podstaty Vesmíru je v tom, že všechno ve Vesmíru je provázáno mezí sebou. Toto je jediný systém, ve kterém mezi jednotlivými elementy probíhá nepřetržitá výměna informaci. Každý z elementů v sobě nese informaci o celém Vesmíru. Vlastně toto zabezpečuje jednotu Vesmíru, soulad dějů všech elementů systému (Vesmíru), jejich vzájemného propojeni.

Takže, fundamentální princip existence našeho Vesmíru je principem informačního vzájemného působení. Energoinformační vzájemná činnost je základem života, a člověk je tvořivou substanci, svéráznou energoinformační matrici Vesmíru, která informačně souvisí s veškerým prostorem.

Člověk je jako mikromodel Vesmíru, mikrokosmos v makrokosmu, je s ním ve stálých energoinformačních vzájemných spojeních a vzájemných činnostech, žije a rozvijí se podle jeho zákonů a vystupuje v roli příjemce a předávače energii a informaci.

Tato energoinformační vzájemná spojení člověka s Vesmírem probíhají prostřednictvím jemných duševně-duchovních těl člověka, jeho biopole, aury. Biopole, na jednu stranu, je obrannou síti člověka, pancíř, který ho ochraňuje před negativním působením vnějšího prostředí, a na druhou stranu je kanálem energoinformační vzájemné činností a spojení s Vesmírem, přes který člověk dostává kosmickou energii pro svou životní činnost.

Současná věda právě začíná uznávat jemnou strukturu člověka, jeho duchovní a duševní těla (biopole, auru), dělají se první krůčky ve výzkumu tohoto fenoménu.

Díla A. Vasiľčuka se zabývají právě problémem výzkumu jemnohmotných těl člověka, jeho kosmické anatomie a fyziologie.

Vykládajíce člověka jako jednotu materiálního a duchovního, pozemského a kosmického, lidského a božského, vědec ve svých pracích zkoumá strukturu jeho biopole, čaker, energoinformačních kanálů, meridiánů, jejich funkcí, charakter působností.

Předbíhajíce svůj čas, tento unikátní výzkum představuje první encyklopedií člověka jako biosocioduchovního fenoménu, složitého bioenergoinformačního systému, kosmicko-pozemské existence. V práci na základě shrnutí a systematizace výsledků výzkumu této problematiky, fenomenálních vlastností vědeckých objevů vědce, jsou odhaleny specifické funkce každého z 15ti jemnohmotných těl člověka v jeho vzájemných vztazích, vzájemné činností s Vesmírem, mezí sebou navzájem, fyzickým tělem a okolním prostředím.

Výsledky teoretických výzkumu A. Vasiľčuka zapadají do náboženských, duchovně-esoterických představ o složení světa, o rolí člověka ve světě, napomáhají hlubšímu porozumění a vědeckému vysvětlení tohoto fenoménu.

Ve své práci vědec dokazuje, že pro harmonický rozvoj všech těl člověka je bezpodmínečně nutné podřízení vědomí člověka božskému vědomí a Božímu Plánu vývoje člověka. V tomto případě se člověku otevírají neomezené a nekonečné možnosti rozvoje a zdokonalení. Jestliže je vědomí člověka orientováno pouze na vlastní možnosti a vlastnosti, člověk ztrácí perspektivu dalšího progresivního vývoje, značně se zpomaluje jeho evoluční vývoj. Ve výzkumu je zdůvodněno, že právě na způsobu směřování člověka závisí, které informačně-energetické vzájemné výměny a vzájemná spojení vytvářejí jemnohmotná těla – pozitivní nebo negativní – pro vývoj, evoluční zdokonalení nebo naopak antiduševní, antiduchovní směr a odpovídající biopatogenní sebezničení.

Autor ukazuje nutnost informační vyváženosti, harmonie vzájemné závislosti hmotného a duchovního ve člověku, vyvozuje, že všestranný vývoj a fungování jemných a fyzického těla člověka je možné za podmínky duchovního směrování osobnosti.

V každé ze čtyřech monografií jsou uvedeny po každé části hluboké fundamentální závěry a doporučení týkající se odpovídajících jemných těl člověka, jeho čaker atd.

Autorem jsou poprvé uvedeny názorné obrázky v barvách, které informačně posilují, doplňují a vysvětlují obsah vědeckých objevů autora.

Je uveden seznam použité literatury, kde jsou široce představeny práce jak tuzemských, tak i známých zahraničních vědců-výzkumníků, kteří pracují v daném vědeckém směru.

Kniha první „Funkční anatomie jemnohmotných těl člověka“ (Lviv: Kameňar, 2003 – 416 s.) se skládá ze čtyř částí.

V první části je odhalena evoluce podhledů na stavbu, strukturu a funkce jemnohmotných těl člověka (na základě detailní analýzy, analýzy náboženských, duchovně-esoterických pramenů, vědeckých objevů v chronologickém pořadí: konec XIX. – začátek XXI. století).

Druhá část se zabývá strukturálně-funkční charakteristikou jemnohmotných těl člověka. Jedná se o 15 jemnohmotných těl, ze kterých je 10 základních (fyzicko-energoinformační, éterické, astrální, mentální, karmické, intuitivní, tělo Duše, tělo Duchovnosti, tělo Ducha Svatého, tělo Mahátmá – tělo Boha) a 5 dočasných.

Ve třetí části badatel odhaluje informačně-energetickou podmíněnost harmonického vývoje a projevů (fyzického, psychického, biologického, duchovního) člověka barevnými pásmy elektromagnetického spektra jemnohmotných těl.

Ve čtvrté části vědec detailně analyzuje vliv jemnohmotným tělům nevlastních barevných pásem energoinformační hmoty (antiduševního, antiduchovního směřování) vzhledem k involučnímu vývoji a negativním projevům člověka. Ve svém výzkumu A. Vasiľčuk odhaluje možnosti diagnostiky úrovní fyzického, intelektuálně-emocionálního, psychického a duchovního zdraví člověka ve shodě s barvami jeho jemnohmotných těl.

V monografii je ukázán vliv jemných těl na funkce a zdraví fyzického těla člověka, jsou uvedeny detailní návody, energiemi a bioplazmami kterých pásem je nutno léčit různé lidské nemoci.

V práci jsou poprvé představeny metodiky, jak dosáhnout cílenasměrovaného formování a vývoje jemných těl člověka prostřednictvím odpovídajících různobarevných pásem energií a bioplazem.

Kniha druhá „Funkční anatomie čaker“ (Lviv: Kameňar, 2003 – 209 s.) se skládá ze dvou částí, závěrů a obrázků. Obsahuje celkovou strukturálně-funkční charakteristiku čaker a jejich vlivu na vývoj, zdokonalení a projevy sociálně-biologických, psychických, PSI-fenomenálních, duševních, duchovních a božských vlastností člověka.

Ve druhé knize autor nejenom popisuje strukturálně-funkční charakteristiku čaker, ale také je poprvé představena jejich klasifikace. Vyzdvihuje základní čakry, které zabezpečují evoluční vývoj člověka, životně důležité čakry, které podmiňují životaschopnost životně důležitých orgánů fyzického těla a struktur jemnohmotných těl a funkčně zabezpečující čakry, které informačně, energeticky a bioplazmaticky zabezpečují, podporují a posilují fyzické a jemnohmotná těla.

V první části autor popisuje strukturálně-funkční charakteristiku základních čaker, které autor rozděluje na základní astrální (múládhára, svádhišthána, manipúra, anáhata) a základní duchovní (ádžňa, medulární, srdeční, káméšvara-káméšvarí – čakra Ježíše Krista, sahasrára – čakra Ducha Svatého, mahátmá – čakra Boha) a čakru antisvěta (antiduchovnosti).

Velmi detailně a hluboce analyzuje strukturálně-funkční stav a vlastnosti každé z nich, charakterizuje zvláštnosti vývoje a otevřenosti každé z čaker v závislosti na věkových zvláštnostech člověka.

Vědec analyzuje negativní následky pro duchovní, duševní a fyzické zdraví člověka, které jsou spojeny s nedostatečným vývojem a otevřeností každé ze základních čaker, popisuje odpovídající patologie a nemoci, které se projevují na fyzické úrovni člověka.

A. Vasiľčuk vyvozuje, že především na samotném člověku, orientaci jeho vědomí na duchovní svět, závisí stupeň otevřenosti a funkčnosti duchovních čaker, jeho další evoluční růst a zdokonalení.

Druhá část se zabývá strukturálně-funkční charakteristikou životně důležitých a funkčně zabezpečujících čaker.

Vědec vyzdvihuje problémy metodologie a metod vývoje životně důležitých a funkčně zabezpečujících čaker, uvádí konkrétní příklady, které se týkají jejich vývoje, zdokonalení stavby, formy, struktury a funkcí každé čakry, stupně otevřenosti a funkčnosti.

Badatel podtrhuje, že čakry jsou informačně-energetickými body v prostoru, prostřednictvím kterých je člověk, nezávisle na jeho vědomí, spojen s odpovídajícími energoinformačními úrovněmi bytí. Právě prostřednictvím čaker je člověk informačně vzájemně spojen s okolním prostředím, Zemí, prostorem, časem, energoinformačními poli, civilizacemi a Vesmírem.

Autor dochází k závěru, že pokud člověk vědomě vyvíjí čakry a dosáhne jejich optimálního vývoje a vyváženého fungování, bude mít možnost vědomě řídit své fyziologické, psychické, duchovní, energoinformační, bioplazmatické a jiné procesy, a dlouhodobě udržovat vysokou sociálně-biologickou životní aktivitu, měnit svůj karmicky naprogramovaný vývoj, zrychlovat vlastní evoluci, mít pozitivní vliv na společnost, přírodu, Zemi a Vesmír, žít a projevovat se v jednotě hmotného a duchovního, pozemského a kosmického, minulého, přítomného a budoucího.

Kniha třetí „Funkční anatomie informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl člověka“ (Lviv: Kameňar, 2003 – 377 s.) se skládá ze dvou částí, závěrů a obrázků.

V první části je dána strukturálně-funkční charakteristika informačně-energetických kanálů (sušumny, merudandy, idy, pinhaly a hvězdných kanálů).

Ve druhé části – celková strukturálně-funkční charakteristika meridiánů (plic, tlustého střeva, žaludku, srdce, tenkého střeva atd.), biologicky aktivních bodů, čakerních anastamózních uzlů, mikrokanálů, sítí subultrakanálů, systému informačně-energetických kanálů).

Je uvedena funkční anatomie informačně-energetických kanálů v 63 obrázcích.

Čtvrtá kniha „Atlas funkční anatomie jemnohmotných těl člověka“ (Lviv: Kameňar, 2004 – 648 s.) se skládá ze čtyř částí a 199 obrázků.

Do nových výsledků můžeme přiřadit i A. Vasiľčukem poprvé za celou nám známou historii lidstva vytvořený atlas funkční anatomie jemnohmotných těl člověka.

Ve 4. knize vědec podrobně popisuje informačně-energetické hmoty, které tvoří 15 jemnohmotných těl člověka, odhaluje funkční anatomii jemnohmotných těl lidské bytosti.

Obzvláště detailně badatel popisuje obaly jemnohmotných těl člověka, jejich evoluční vývoj a funkce, hluboce a všestranně analyzuje jejich vliv na evoluci a projevy člověka v ontogenezi, na projev sociálně-biologických, duševních, duchovních vlastností lidské bytosti, jejich léčivé možností, a také charakterizuje negativní projevy, následky hypotrofie a hyperfunkcí jemnohmotných těl, v důsledku antiduchovního vývoje člověka.

Autor uvádí klasifikaci čaker, jejich anatomickou stavbu, funkce, popisuje čakerní systém, hlavní čakry a čakry jednotlivých částí těla, popisuje systém informačně-energetických kanálů jemnohmotných těl člověka, a také strukturálně-funkční charakteristiku meridiánů.

Čtvrtá kniha obsahuje atlas funkční anatomie jemnohmotných těl člověka v obrázcích.

Výsledky výzkumu A. Vasiľčuka tykající se funkční anatomie jemnohmotných těl člověka napomohou vypracovat kvalitativně nové směry výchovy, výuky, vývoje a zdokonalení člověka jako biosocioduchovní bytosti složitého bioenergoinformačního systému. Znalosti zvláštností fungování jemnohmotných těl člověka a jeho čaker umožní rozpracovat adekvátní integrální metody léčby, regenerace, rehabilitace a rekondice člověka, sjednotit klasickou, alternativní, lidovou a duchovní medicínu, dají možnosti profylaxi a léčbě těžkých nemocí, informačně-genetické korekci genetického programu rozvoje člověka, budou napomáhat odhalení jeho PSI-fenomenálních schopností.

Výsledky vědeckých výzkumů anatomie jemnohmotných těl napomohou uvědomit si pojetí jemnohmotných těl jako koncentrovaného informačně-energetického projevu objektivní vesmírné reality ve člověku; jednoty jemnohmotných těl s informačně-energetickými poli lidstva, Země, Vesmíru, duchovního Bytí Boha; hlouběji si uvědomit fenomén jednoty, syntézy ve člověku lidského, pozemského a kosmického, duchovního bytí; pochopit, že projev lidského života na Zemi je možný pouze za podmínky jednoty fyzického těla s jemnohmotnými těly, biologické a informačně-energetické formy života.

Znalosti anatomie jemnohmotných těl umožní člověku vědomě vyvíjet svá jemnohmotná těla, dosáhnout všestranného a vyváženého vývoje všech těl a harmonie sociálně-biologických, psychických, duchovních projevů; hlouběji si uvědomit nezbytnost dosažení harmonie prvotní přírodní jednoty pozemského a kosmického, hmotného a duchovního, minulého, přítomného a budoucího; pochopit jednotu svého individuálního duchovního vědomí s vědomím celolidským a kosmickým, a také hlouběji si uvědomit poslání svého pozemského života.

Jak je již uvedeno dříve, vědecké objevy, výsledky teoretických výzkumů vědce podstatně předbíhají současnou úroveň vývoje tradiční vědy. Mohou posloužit jako teoretický základ, vědecká osnova pro další vývoj budoucí vědy XXX. tisíciletí o člověku: výzkum jemnohmotných těl člověka celkově, a také pro ustanovení a rozvoj takových disciplín, jakými jsou duchovní medicína, duchovní psychologie, duchovní pedagogika, duchovní anatomie, biologie, biochemie, biofyzika, duchovní fyziologie, duchovní filozofie, duchovní sociologie atd.

Integrujíce v sobě poslední úspěchy tradiční a duchovní vědy, tento komplexní vědecký výzkum vědce, z hlediska funkční anatomie jemnohmotných těl a čaker člověka, má všechny předpoklady stát se výukovou disciplínou medicínských univerzit, lékařských, biologických, psychologických, pedagogických a teologických fakult.

Kandidát pedagogických věd, docent katedry

sociálně-humanitních věd Univerzity „Lvivský Stavropigion“

T. G. Ťurina.